GAPP System, spol. s r. o.

EN

+420 251 081 731

sales@gapp.cz

LinkedIn

Březen 2022

Naše chráněnce jsme opustili na sklonku února, když trápili svá těla na Gran Canarii, resp. ve španělském Banyoles na závěrečném předsezónním soustředění. Tentokrát proběhlo vše na jedničku a k žádným dramatickým událostem nedošlo. Jak už jsem zmínil v našich předchozích setkáních s horskými koly, tato „pozdní“ soustředění se zásadně liší od prvních, tzv. „najížděcích“, která se zpravidla konají v prosinci, lednu nebo únoru a slouží k získání, nebo lépe řečeno obnovení základní vytrvalosti. V březnu jde do tuhého a trenér Martinek své svěřence rozhodně nešetří. Opakované intervaly, většinou do kopce, ty se sakra zajídají. Představte si to asi tak, že si nejdříve dáte na rozehřátí třeba padesát kilometrů po rovině, pak vás postaví pod nějaký výživný kopec (třeba z Řevnic na brdský hřeben), vy si pustíte stopky a jedete deset minut naplno. Nahoře se otočíte, pomalu si sjedete zpátky na start a takhle to zopakujete několikrát. Následuje znovu těch padesát kilometrů domů a pro ten den máte (skoro) odpracováno. Pak už jenom cvičení, protahování, balanční cviky a můžete jít na zaslouženou večeři.   

V půlce března se obě výpravy setkávají v Praze, následující víkend je bez závodů, protože přechod z teplého počasí zpět do středoevropského klimatu a hlavně vstřebávání enormních tréninkových dávek chce svůj čas; pro organismus by okamžité zapojení do závodění nedávalo žádný pozitivní smysl, naopak by se mohlo podepsat na zdraví negativně.

Ale to už se neúprosně blíží poslední březnový víkend a v něm hned dvě klíčové události. Teď vlastně nevím, která z nich má větší význam, začněme tedy po pořádku. Určitě si vzpomenete, jak váš kolega Marian Kulhavý už v lednu zahájil, vysoce motivován, svou cyklistickou přípravu na sezonu 2022 novoroční vyjížďkou. Jeho motivace ovšem neopadla, spíše naopak! Po sérii přípravných seancí na domácím trenažeru vyvrcholila jarní fáze rovněž soustředěním a to v Toskánsku!  Odjel tam s tréninkovým partnerem tak trochu v utajení, zřejmě aby zbytek týmu nevyděsil potenciálním nárůstem výkonnosti. Jeho camp, nazvaný trefně „poznávej italskou kávu na kole“ zaznamenal fenomenální úspěch. Zvláště provozovna, která uctívala svou výzdobou hvězdnou kariéru legendárního Švýcara Nino Schurtera, mohla přinést pro celý náš tým neocenitelné údaje o tom, jak takovou kariéru nastartovat.

Marian v Toskánsku, Jitka a její juniorští kolegové v rakouském Langenlois na tradičním zahajovacím podniku kategorie C1. Tenhle podnik patří už dlouho do týmového kalendáře jako první a důležitý ukazatel toho, jak na tom všichni bikeři před novou sezonou jsou. Trať v Langenlois má svou dlouhou historii, je nejstarší v Rakousku a tomu odpovídá i její charakteristika. Je vesměs závodníky nazývána jako oldschool a obvykle k ní mají takový ambivalentní vztah. Dlouhý, skoro pětikilometrový okruh je na hony vzdálený těm, které se dnes využívají v olympijském cross country. Celý je namotaný na svazích nad městečkem a ve své podstatě je na něm jeden rovný úsek; padesátimetrová cílová rovinka. Dlouhé kopce, dlouhé sjezdy, prach a  široké cesty, takřka žádné technické záludnosti.  To už dnes člověk nevidí. Je to ale hodně poctivý závod, kdo na to nemá, hodně trpí, protože kopce jsou dlouhé a místy hodně prudké. V dopoledním závodě naši junioři ve velké konkurenci nejeli špatně. Filip Jech se stále vyrovnával s následky nemoci a dojel devátý, jeho jmenovec Filip Samec po přestupu z kategorie kadetů skončil na hranici první dvacítky.  V celém závodním dnu byla ale naším největším želízkem Jitka, která na této trati zaznamenala už řadu hezkých výsledků. Ani tentokrát nezklamala. Po velkém boji nakonec podlehla jen loni ve Světovém poháru famózní Rakušance Moně Mitterwallner a německé naději Leonii Daubermann.  A kdo je tedy především ta Mona? Dvacetiletý megatalent rakouské bikové školy. Dívka, která váží i s postelí maximálně čtyřicet kilo a která v roce 2021 neprohrála snad jediný závod, do kterého nastoupila, včetně seniorského mistrovství světa v dlouhém maratonu, který se jel na sklonku sezony na ostrově Elba. Obdivuhodná postava, o které ještě mnoho uslyšíme. Německá soupeřka sice nemá tak hvězdnou kariéru, ale patří zase mezi největší německé naděje a loni se zapsala do statistik celkovým třetím místem ve Světovém poháru kategorie do třiadvaceti let. Svést vyrovnaný boj s touto dvojicí bylo pro Jitku mimořádně důležité a motivující. 

Tak to tedy můžeme shrnout. Nemluvili jsme skoro vůbec o mužské kategorii Elite, ve které si pro letošek děláme velké naděje. Především trio Vastl, Kobes, Škarnitzl by mělo patřit minimálně v českých podmínkách na absolutní vrchol a Honza Vastl má velké ambice i ve Světovém poháru. Shodně však ale řešili různé zdravotní neduhy a tak nezasáhli do závodů od samého počátku; pořád chceme chránit především zdraví a pak teprve vyžadovat výkony… Předpoklad je takový, že všichni tři už naplno zasáhnou do závodění v průběhu dubna. 

Duben bude měsícem, kdy se sezona horských kol rozjede úplně naplno; hned o prvním víkendu se rozjede světový pohár XCO závodem v brazilském Petrópolis; už teď vám mohu prozradit, že naši závodníci tam neodletí. Důvody tohoto týmového rozhodnutí, které padlo už dávno, si necháme na další dubnové pokrčování naší kroniky. Zůstaňte s námi!